Saranče skalní
(Stenobothrus eurasius)Rozpoznat saranče skalní na projektových lokalitách v Českém středohoří není snadné ani pro zkušeného entomologa. Nejen v České republice, ale i v Rakousku a na Slovensku patří k velmi vzácným druhům chráněným v rámci soustavy Natura 2000. Saranče obývá strmé teplé a suché skalní stráně jižních a jihovýchodních svahů, často se sporým vegetačním krytem.Od příbuzných kobylek se saranče liší kratšími tykadly a nechutí ke skákání. Na rozdíl od kobylek se saranče odhodlá ke skoku pouze v případě nebezpečí. Zatímco mnohé kobylky rády poobědvají i drobný hmyz, saranče skalní je striktní vegetariánka. Druhové složení rostlin, jimiž se živí, pro ni není podstatné, spokojí se i s tužšími rostlinnými pletivy. Saranče se vyvíjí nedokonalou proměnou. Samička klade vajíčka do předem vyhloubené jamky. Z vajíček se během května vylíhnou larvy, které se několikrát svléknou a během července dospějí v imago, tedy v dospělého jedince.
Saranče skalní je rozšířena ve stepní zóně střední a jihovýchodní Evropy a Sibiře. Ve střední Evropě se vyskytuje ostrůvkovitě na stepních lokalitách. V Českém středohoří ji můžeme s velkou dávkou štěstí spatřit v sedmi lokalitách, které představují nejzápadnější výspu v celkovém areálu rozšíření druhu.
V současné době je popsáno celkem šest poddruhů této saranče, přičemž České středohoří je domovem jednoho z nich; poddruh Stenobothrus eurasius bohemicus, je středohorský unikát vázáný na místní prostředí a jinde ve světě jej nenajdete.
Příčiny ohrožení
Skalnaté stepní porosty v minulosti sloužily jako pastviny. Spásání obnažovalo a narušovalo povrch půdy, do níž kladou samičky vajíčka. V proměnách doby však tento vliv pominul, skalní stepi začaly zarůstat náletovými dřevinami, bylinami a travami a sarančí začalo prudce ubývat.
Ochranná opatření
Na lokalitách, kde se saranče skalní vyskytuje, je potřeba obnovit pastvu malých smíšených stád ovcí a koz. Náletové dřeviny je nutné pravidelně vyřezávat, a pokud se na těchto stanovištích hromadí stařina, je třeba ji odstraňovat vypalováním v zimním období na zamrzlé půdě. Vypalování musí být prováděno po částech v jednotlivých letech, nikdy ne na celé lokalitě najednou.
