Speciální opatření

Některé lokality, nebo druhy, jsou natolik specifické, že vyžadují velmi originální podpůrná opatření. Většinou tato opatření cíleně doplňují sečení, výřezy a pastvu. Případně jsou součástí aktivit spojených s péčí o les a ohrožené druhy. V Českém středohoří byly v minulosti aplikovány, nebo jsou aplikována následná speciální opatření. O zavedení dalších se teoreticky uvažuje.  

Stavba plazníků probíhá v Českém středohoří již několik let a má prokazatelně pozitivní dopady na místní populace plazů a obojživelníků. Plazník je uměle vybudovaná skrýš, která slouží plazům a obojživelníkům nejen jako úkryt před predátory, ale především jako zimoviště. Plazník je vybudován zahloubením a následným kupením přírodních materiálů jako jsou suché větve, sláma, kamení a zemina. Díky přirozené izolaci jádro plazníku v zimě nezamrzá, což dovoluje těmto živočichům úspěšně přežít zimu.

Součástí projektu LIFE České středohoří je ochrana a rozvoj cílového druhu ještěrky zelené, která ve svých domácích biotopech úspěšně obydlela v minulosti vybudované plazníky. Proto tým LIFE pokračuje v jejich budování. S tím je spojena i osvětová kampaň. Nejen, že nevědomost ohrožuje snažení ochranářů, ale především živočichy v plaznících zabydlené. Neinformovaní lidé nezřídka považují plazníky za komposty, úložiště dřeva, nebo v horších případech, odpadkové koše a ohniště.

Vypalování je prastará metoda, od pradávna užívána lidmi při obhospodařování země. Zprvu lidé vypalovali celé lesy, aby na jejich místě mohla vzniknout pole, louky a pastviny. Následně byl oheň s opatrností využíván k údržbě hospodářských ploch a bezlesí. Stejně jako dnes, oheň levně a bez větší námahy zhodnotil velké plochy.

Výpaly byly prováděny nejčastěji v zimě, na některých místech v období podzimu nebo předjaří. Vždy však pravidelně v konkrétních časových rozmezích. Oheň účinně odstraňoval stařinu a pomáhal ničit náletové dřeviny. Vyhoření stařiny obnažilo půdu, popel půdě následně dodal živiny. To vše mělo pozitivní dopady na rozvoj populací rostlinných i živočišných druhů.

V Českém středohoří měly pravidelné výpaly pozitivní dopad na stepní lokality a další teplomilná stanoviště. Od výpalů bylo postupně upuštěno, z velké části díky změně v obhospodařování krajiny, ale částečně také kvůli chybně nastaveným parametrům ochrany přírody. Někteří lidé dospěli k názoru, že výpaly devastují hmyzí říši.

Na lokalitě Holý vrch bylo vypalování ještě v nedávných časech úspěšně aplikováno k podpoře populace koniklece otevřeného. Bohužel i pečlivě kontrolované vypalování je problematické z hlediska zákonů. Navíc, zejména v suchých období hrozí obrovské riziko požárů. Další aplikaci této tradiční metody komplikuje i celkové zanedbání lokalit. Na dříve udržovaných plochách se nikdy neutvořila příliš silná vrstva stařiny. Založený oheň plochu sežehl rychle a nedosahoval vysokých teplot. Dnes je na mnoha místech stařiny tolik, že její zapálení by vedlo k utvoření regulérního ohně hořícího pomalu a za mnohem vyšší teploty. To by mohlo opravdu ohrozit vše živé na daném místě. Někteří odborníci navíc poukazují na problém, že výpal někdy nevhodně podpoří konkurenčně silnější druhy, což je nežádoucí. Aktuálně je ve všech směrech šetrnější stařinu vyhrabat. V budoucnu možná bude vypalování opět aplikováno, až bude zřejmé, že jsou jeho dopady pozitivní.

Sešlap, specifická metoda užitečná tam, kde rostlinné i živočišné druhy vyžadují jemné rozrušení půdy. Větší rozrušení půdy způsobuje přirozená eroze. V menší míře pomáhaly narušovat půdu chovaná i divoká zvířata. Ta půdu udusávala, rozrývala i kypřila. Při pohybu terénem vytvářela holé cestičky, přínosné pro další druhy. S úpadkem pastvy došlo k omezení tohoto vhodného jevu. Ve světě vznikl nápad, že k návratu jemných narušení zeminy a neporostlých ploch, mohou přispět sami návštěvníci vybraných lokalit. Každoročně jsou jim proto vyznačovány nové trasy, vedoucí místy, kde bylo vyhodnoceno za přínosné, aby došlo k rozvolnění porostu a odkrytí půdy. Nejenže mají turisté šanci navštívenou lokalitu prozkoumat jinak a nově, než podle zavedených stezek, ale mimoděk svými botami činí místní přírodě nesmírnou službu.

Zavedení metody se v rámci projektu LIFE České středohoří zatím diskutuje. Pravděpodobně by prospěla vybraným úsekům bílých strání. Existují však obavy, že se lidé nebudou držet vytyčených stezek a budou sešlapávat zem tam, kde to nebude přínosné.

Mechanické rozrušování půdy a drnů je nezbytné pro rozmnožování některých rostlin, zejména orchidejí. Na odkryté zemině klíčí semena konkurenčně slabších rostlin. Větší rostlinná pestrost láká mnoho druhů hmyzu, který navíc rozrušenou půdu vyžaduje k rozmnožování. Tomuto rozrušovaní napomáhal dříve chov velkých zvířat, hlavně koní a skotu. Svým dupáním zvířata spolehlivě rozbila celistvou půdu i drny. Na pastvinách sami zemědělci prováděli tzv. bránování. Vláčení bránami rozrušovalo porosty, napomáhalo klíčení nových rostlin i růstu, a naopak vyvalovalo kamení.

Pastva koní i skotu probíhá stále. Stejně tak hospodáři stále vláčí brány po svých pozemcích. Problémem je, že jsou tyto aktivity vázané na konkrétní plochy a na některých zcela zanikly, což začalo ohrožovat populace cenných rostlin a živočichů.

Na vybraných lokalitách bylo možné opět cíleně pást, jinde vliv zvířat nahradily stroje. Půdu a drny rozrušují terénní auta a motorky, někde dokonce pojezdy vojenské techniky. V Českém středohoří jsou tyto aktivity využívány na lokalitě Babiny, kde přispívají k podpoře nejenom ohrožených druhů orchidejí, ale pomáhají také utvářet tůně, kde se daří mnoha ohroženým obojživelníkům a vzácnému korýši listonohu letnímu.

Mulčování a štěpkování se nedávno stalo velmi oblíbeným, zejména kvůli finanční podpoře i slušným výkupním cenám. Obě metody nezřídka pomohly při výsecích nálety zaneřáděných lokalit. Metody jsou bezproblémové, pokud jsou prováděny šetrně a rozdrcený materiál je z lokality odvezen. Přesně tak tomu bylo na projektových lokalitách. Bohužel, jinde docházelo téměř k drancování porostů, jemuž podlehla řada středohorských sadů. Mulčovače a štěpkovače se nezřídka staly osudnými pro řadu živých tvorů a ponechaná vrstva štěpky a mulče místy zadusila cenné rostliny.